Přihlásit se    Registrovat

  Hledat
   22. září 2017
  
  
           
 Pevné objetí potřebujeme všichni Minimalizovat  

Rozhovor s J. Prekopovou - Prostějovský deník, 21.10.2009, převzato z www.prostejovsky.denik.cz
Autor: Pavel Moš

Jiřina Prekopová, Prostějovanka žijící v Německu, je pro mnohé rodiče u nás i po celé Evropě synonymem pro rodinnou terapii i vzorem pro výchovu dětí. Její výchovná metoda je spojená s pojmem „pevné objetí“, které ona sama chápe jako životní postoj.
V úterý přednášela Jiřina Prekopová před nabitým sálem prostějovského Národního domu. Na přednášku, která je letos jedinou v republice mimo Prahu, přijeli i rodiče a pedagogové třeba z Mělníka nebo Uherského Hradiště.


Jak to vlastně paní doktorko všechno začalo?
Pracovala jsem v Německu s autistickými dětmi. Tam jsem začala používat metodu pevného objetí, kterou jsem převzala od americké dětské psychiatričky Marthy Welchové. Tam jsem si uvědomila, že pevné objetí nepotřebují jen autisté, ale i děti. Vlastně my všichni.


Co to vlastně je pevné objetí?
První pevné objetí zažívá člověk vlastně už v těle matky. A protože se člověk rodí jako málo vyvinutý, měl by ještě nějakou dobu zůstávat u matky. Na toto je dobré nošení dětí v šátku. I později, když třeba zlobí, je dobré dítě obejmout a nechat je, ať se vyvzteká nebo vypláče. Děti potřebují především jistotu. Jistotu, že je máme rádi takové jaké jsou.


Dá se použít tato metoda i v běžném životě rodiny?
Jistě. A nejen ve vztahu k dětem. Jedete třeba s manželem po dálnici a on vehementně radí, jak má žena řídit. To pak ženě nezbývá než zajet na odstavný pruh a pevně jej, před dětmi, které sedí vzadu, obejmout. A říct mu:
„Ty mě tím, jak mi radíš, zlobíš. Zlobíš mě tím, že mi říkáš, kdy mám brzdit nebo jak mám jet.“ A tak dlouho se držet, než oba ví, že je zase všechno v pořádku. To je důležité dělat i před dětmi. Ty se totiž musí naučit, jak se řeší konflikty.
Dnes, když se lidé pohádají, jdou od sebe, každý do svého pokoje, ke své televizi nebo k počítači. A když je takový konflikt v manželství, tak se hned rozvedou. Po každé hádce má následovat usmíření. A musí následovat dřív, než zapadne slunce.


O této terapii jste přednášela i na konferenci, která proběhla v minulých dnech v Praze jako pocta k Vašim osmdesátinám…
Ano. Konference byla věnována důležitosti lásky a pevného objetí v každé etapě lidského života. Odosobnili jsme jak jeho počátek, tak jeho konec. Děti se dnes čím dál častěji počínají umělým oplodněním. Je hrozné, že nepoužitá embrya se prostě vylijí do záchodu.
Stejně tak člověk umírá sám v nemocnici, bez svých blízkých. Tíží nás teď nejen ekonomická krize, ale hlavně krize lásky v rodině. Proto chystáme kurzy terapie v Brně, kde budeme školit asi dvě stě odborníků ve skupinách. Ti pak budou moci hned předávat své zkušenosti širokému okruhu rodičů. Říkáme tomu Obnova lásky v rodině.


Na konferenci jste představila i svou poslední knihu, která se jmenuje, jak jinak, Pevné objetí...
Ano, jejího uvedení na český trh se zúčastnili i kardinál Miloslav Vlk, místopředseda sněmovny Jan Kasal i ministryně zdravotnictví Dana Jurásková. Ale určitě to není moje poslední kniha. Už se připravuje do tisku další, která se bude jmenovat Rodiče mohou dělat chyby.
Původně se měla jmenovat Rodiče musí dělat chyby, to se však nakladateli zdálo příliš tvrdé. Ale rodiče musí dělat chyby a musí je řešit, aby se chyby naučily řešit i jejich děti.

Rozhovor s J. Prekopovou - Prostějovský deník, 21.10.2009, převzato z www.prostejovsky.denik.cz
Autor: Pavel Moš

Jiřina Prekopová, Prostějovanka žijící v Německu, je pro mnohé rodiče u nás i po celé Evropě synonymem pro rodinnou terapii i vzorem pro výchovu dětí. Její výchovná metoda je spojená s pojmem „pevné objetí“, které ona sama chápe jako životní postoj.
V úterý přednášela Jiřina Prekopová před nabitým sálem prostějovského Národního domu. Na přednášku, která je letos jedinou v republice mimo Prahu, přijeli i rodiče a pedagogové třeba z Mělníka nebo Uherského Hradiště.


Jak to vlastně paní doktorko všechno začalo?
Pracovala jsem v Německu s autistickými dětmi. Tam jsem začala používat metodu pevného objetí, kterou jsem převzala od americké dětské psychiatričky Marthy Welchové. Tam jsem si uvědomila, že pevné objetí nepotřebují jen autisté, ale i děti. Vlastně my všichni.


Co to vlastně je pevné objetí?
První pevné objetí zažívá člověk vlastně už v těle matky. A protože se člověk rodí jako málo vyvinutý, měl by ještě nějakou dobu zůstávat u matky. Na toto je dobré nošení dětí v šátku. I později, když třeba zlobí, je dobré dítě obejmout a nechat je, ať se vyvzteká nebo vypláče. Děti potřebují především jistotu. Jistotu, že je máme rádi takové jaké jsou.


Dá se použít tato metoda i v běžném životě rodiny?
Jistě. A nejen ve vztahu k dětem. Jedete třeba s manželem po dálnici a on vehementně radí, jak má žena řídit. To pak ženě nezbývá než zajet na odstavný pruh a pevně jej, před dětmi, které sedí vzadu, obejmout. A říct mu:
„Ty mě tím, jak mi radíš, zlobíš. Zlobíš mě tím, že mi říkáš, kdy mám brzdit nebo jak mám jet.“ A tak dlouho se držet, než oba ví, že je zase všechno v pořádku. To je důležité dělat i před dětmi. Ty se totiž musí naučit, jak se řeší konflikty.
Dnes, když se lidé pohádají, jdou od sebe, každý do svého pokoje, ke své televizi nebo k počítači. A když je takový konflikt v manželství, tak se hned rozvedou. Po každé hádce má následovat usmíření. A musí následovat dřív, než zapadne slunce.


O této terapii jste přednášela i na konferenci, která proběhla v minulých dnech v Praze jako pocta k Vašim osmdesátinám…
Ano. Konference byla věnována důležitosti lásky a pevného objetí v každé etapě lidského života. Odosobnili jsme jak jeho počátek, tak jeho konec. Děti se dnes čím dál častěji počínají umělým oplodněním. Je hrozné, že nepoužitá embrya se prostě vylijí do záchodu.
Stejně tak člověk umírá sám v nemocnici, bez svých blízkých. Tíží nás teď nejen ekonomická krize, ale hlavně krize lásky v rodině. Proto chystáme kurzy terapie v Brně, kde budeme školit asi dvě stě odborníků ve skupinách. Ti pak budou moci hned předávat své zkušenosti širokému okruhu rodičů. Říkáme tomu Obnova lásky v rodině.


Na konferenci jste představila i svou poslední knihu, která se jmenuje, jak jinak, Pevné objetí...
Ano, jejího uvedení na český trh se zúčastnili i kardinál Miloslav Vlk, místopředseda sněmovny Jan Kasal i ministryně zdravotnictví Dana Jurásková. Ale určitě to není moje poslední kniha. Už se připravuje do tisku další, která se bude jmenovat Rodiče mohou dělat chyby.
Původně se měla jmenovat Rodiče musí dělat chyby, to se však nakladateli zdálo příliš tvrdé. Ale rodiče musí dělat chyby a musí je řešit, aby se chyby naučily řešit i jejich děti.

 Vytiskout