Přihlásit se    Registrovat

  Hledat
   12. srpna 2020
  
  
           
 Kalendář akcí Minimalizovat  

 

Milí přátelé, kolegyně a kolegové!

 

 

 

Ocitli jsme se ve víru

 

koronaviru na míru.

 

 I dnes si uchovejme víru,

 

že zase budem žíti v míru,

 

že všem nám bude zase lépe,

 

že prohlédne zas, co je slepé,

 

naděje že se nám zas vrátí,

 

čas krize že se přec jenom krátí.

 

Přáli jsme si být zase spolu

 

teď o víkendu kolem stolu

 

V RoSe při naší supervizi.

 

Naděje na ni pryč je, mizí.

 

Vynahradíme si to hned,

 

Jak umožní to okolnosti.

 

Pak svoláme náš nový slet.

 

Zatím se spolu cvičme v ctnosti:

 

Fyzická blízkost když nám chybí,

 

neb předpisy ji zakazují,

 

nedopouštějme se té chyby,

 

že zavřeme se ve své sluji.

 

Ač vzdáleni jsme fyzicky,

 

blíž nesmíme než na dva kroky,

 

zůstaňme spolu fakticky

 

srdcem a myslí všechny roky

 

a neberme to tragicky,

 

že odděleni ústní rouškou

 

vidíme bližní jenom zdáli.

 

Projděme se ctí touto zkouškou

 

a živme v sobě motiv stálý:

 

Má rouška Tebe, bratře, chrání,

 

Ta Tvoje, sestro, chrání mne

 

do večera, již od svítání.

 

A vzájemnost nás obepne.

 

Začíná nový kalendář.

 

Vzpomeňme roušky Veroniky,

 

v níž otiskla se Boží tvář.

 

Tu končí moje otazníky.

 

Hle, nabídnu-li pomoc druhým,

 

dostane se mi mnohem víc:

 

Pocítím impuls nové vzpruhy

 

A na mém rouškou skrytém nic

 

objevím otisk Boží duhy. 

 

Jiřinka i já Vás pozdravujeme, těšíme se na shledanou v lepších dobách a srdečně zdravíme. Vážíme si toho, co zatím konáte pro blízké, zvláště ohrožené, kolem sebe.

 

 

 

Jaroslav

 

 

Milí přátelé, kolegyně a kolegové!

 

 

 

Ocitli jsme se ve víru

 

koronaviru na míru.

 

 I dnes si uchovejme víru,

 

že zase budem žíti v míru,

 

že všem nám bude zase lépe,

 

že prohlédne zas, co je slepé,

 

naděje že se nám zas vrátí,

 

čas krize že se přec jenom krátí.

 

Přáli jsme si být zase spolu

 

teď o víkendu kolem stolu

 

V RoSe při naší supervizi.

 

Naděje na ni pryč je, mizí.

 

Vynahradíme si to hned,

 

Jak umožní to okolnosti.

 

Pak svoláme náš nový slet.

 

Zatím se spolu cvičme v ctnosti:

 

Fyzická blízkost když nám chybí,

 

neb předpisy ji zakazují,

 

nedopouštějme se té chyby,

 

že zavřeme se ve své sluji.

 

Ač vzdáleni jsme fyzicky,

 

blíž nesmíme než na dva kroky,

 

zůstaňme spolu fakticky

 

srdcem a myslí všechny roky

 

a neberme to tragicky,

 

že odděleni ústní rouškou

 

vidíme bližní jenom zdáli.

 

Projděme se ctí touto zkouškou

 

a živme v sobě motiv stálý:

 

Má rouška Tebe, bratře, chrání,

 

Ta Tvoje, sestro, chrání mne

 

do večera, již od svítání.

 

A vzájemnost nás obepne.

 

Začíná nový kalendář.

 

Vzpomeňme roušky Veroniky,

 

v níž otiskla se Boží tvář.

 

Tu končí moje otazníky.

 

Hle, nabídnu-li pomoc druhým,

 

dostane se mi mnohem víc:

 

Pocítím impuls nové vzpruhy

 

A na mém rouškou skrytém nic

 

objevím otisk Boží duhy. 

 

Jiřinka i já Vás pozdravujeme, těšíme se na shledanou v lepších dobách a srdečně zdravíme. Vážíme si toho, co zatím konáte pro blízké, zvláště ohrožené, kolem sebe.

 

 

 

Jaroslav

 

 Vytiskout