Milí přátelé, kolegyně a kolegové!
Ocitli jsme se ve víru
koronaviru na míru.
I dnes si uchovejme víru,
že zase budem žíti v míru,
že všem nám bude zase lépe,
že prohlédne zas, co je slepé,
naděje že se nám zas vrátí,
čas krize že se přec jenom krátí.
Přáli jsme si být zase spolu
teď o víkendu kolem stolu
V RoSe při naší supervizi.
Naděje na ni pryč je, mizí.
Vynahradíme si to hned,
Jak umožní to okolnosti.
Pak svoláme náš nový slet.
Zatím se spolu cvičme v ctnosti:
Fyzická blízkost když nám chybí,
neb předpisy ji zakazují,
nedopouštějme se té chyby,
že zavřeme se ve své sluji.
Ač vzdáleni jsme fyzicky,
blíž nesmíme než na dva kroky,
zůstaňme spolu fakticky
srdcem a myslí všechny roky
a neberme to tragicky,
že odděleni ústní rouškou
vidíme bližní jenom zdáli.
Projděme se ctí touto zkouškou
a živme v sobě motiv stálý:
Má rouška Tebe, bratře, chrání,
Ta Tvoje, sestro, chrání mne
do večera, již od svítání.
A vzájemnost nás obepne.
Začíná nový kalendář.
Vzpomeňme roušky Veroniky,
v níž otiskla se Boží tvář.
Tu končí moje otazníky.
Hle, nabídnu-li pomoc druhým,
dostane se mi mnohem víc:
Pocítím impuls nové vzpruhy
A na mém rouškou skrytém nic
objevím otisk Boží duhy.
Jiřinka i já Vás pozdravujeme, těšíme se na shledanou v lepších dobách a srdečně zdravíme. Vážíme si toho, co zatím konáte pro blízké, zvláště ohrožené, kolem sebe.
Jaroslav