Poslední douška

Jiřince Prekopové

Je podzim. Září.

A slzy kryje rouška.

Mladí i staří

už vědí: přišla zkouška.

Byla to ona:

Jiřinka Prekopová,

kdo žila dle zákona:

Padni a povstaň znova!

Jen to, co druhým dáš,

to se ti navrátí,

a vše, čeho se vzdáš,

to najdeš na trati,

na své životní pouti

a v jejím finále.

Pak všechno, co tě rmoutí,

a když máš namále,

se v peci zkoušek taví,

rmut promění se v kov,

až nakonec se slaví:

Mám nebe za domov.

Teď ještě kanou slzy

ve smutku pod náš krov,

však ne-li teď, tak brzy,

slunce zas nad ostrov

vrátí se, kde jsme doma

v společné světnici.

Zlo ví už: konec to má.

Nad bouří běsnící

je duha rozprostřená

a slunce teplo šíří.

To konečná je změna,

k ní naše srdce míří.

Je prolomena stěna.

Mizí tma netopýří.

Ten, který včera sténal,

                                                 teď v jasném světle víří.

Jiřinko, tak jsi žila.

Poselství dáváš dál.

A v tom je naše síla,

v tom je náš ideál!

„Ad astra per aspera!“

Toť naše lidská cesta.

Kéž každý syn a dcera

tu vybere ji ze sta!

Do nebe přes průšvihy,

ke společnému cíli,

s Jiřinkou z lidské tíhy,

abychom dorazili.

Ať při tom putování

nám její život svítí.

My děkujeme za ni,

že směli jsme s ní býti.

Poslední douška

Jiřince Prekopové

Je podzim. Září.

A slzy kryje rouška.

Mladí i staří

už vědí: přišla zkouška.

Byla to ona:

Jiřinka Prekopová,

kdo žila dle zákona:

Padni a povstaň znova!

Jen to, co druhým dáš,

to se ti navrátí,

a vše, čeho se vzdáš,

to najdeš na trati,

na své životní pouti

a v jejím finále.

Pak všechno, co tě rmoutí,

a když máš namále,

se v peci zkoušek taví,

rmut promění se v kov,

až nakonec se slaví:

Mám nebe za domov.

Teď ještě kanou slzy

ve smutku pod náš krov,

však ne-li teď, tak brzy,

slunce zas nad ostrov

vrátí se, kde jsme doma

v společné světnici.

Zlo ví už: konec to má.

Nad bouří běsnící

je duha rozprostřená

a slunce teplo šíří.

To konečná je změna,

k ní naše srdce míří.

Je prolomena stěna.

Mizí tma netopýří.

Ten, který včera sténal,

                                                 teď v jasném světle víří.

Jiřinko, tak jsi žila.

Poselství dáváš dál.

A v tom je naše síla,

v tom je náš ideál!

„Ad astra per aspera!“

Toť naše lidská cesta.

Kéž každý syn a dcera

tu vybere ji ze sta!

Do nebe přes průšvihy,

ke společnému cíli,

s Jiřinkou z lidské tíhy,

abychom dorazili.

Ať při tom putování

nám její život svítí.

My děkujeme za ni,

že směli jsme s ní býti.

S bolestí oznamujeme , že dr. Jiřinka Prekopová odešla dne 7. 9. pozdě odpoledne pokojně do nebeského domova, asi měsíc před 91. narozeninami. Podrobnosti o rozloučení uvedeme, jakmile budou známy.

Její laskavá moudrost nás bude navždy provázet.

Rodina Jiřinčiných žáků a přátel.

PhDr. Jiřina Prekopová

Pevné objetí je nerozlučitelně spjato se jménem PhDr. Jiřiny Prekopové - české psycholožky žijící v Německu. Nejde jen o nový směr v psychoterapii, ale především se jedná - slovy J. Prekopové - o "životní formu, jejíž principem je láska".

"Nejdůležitější je, aby v rodinách proudila láska."

Pevné objetí pomáhá v situacích, kdy slova už nestačí. V takových chvílích  hovoří emoce a láska. Láska rodičů k dětem, dětí k rodičům a partnerská láska navzájem. Je to láska za všech okolností, za jakýchkoli podmínek - bezpodmínečná láska. Ta je tím nejcennějším, co si můžeme v rodině navzájem dát. Je základním stavebním kamenem našeho vztahu sama k sobě a k ostatním. Protože teprve tehdy, kdy jsem zakusil od svých nejbližších lásku za jakýchkoli podmínek, mohu mít rád sám sebe a sám sebe si vážit.

S bolestí oznamujeme , že dr. Jiřinka Prekopová odešla dne 7. 9. pozdě odpoledne pokojně do nebeského domova, asi měsíc před 91. narozeninami. Podrobnosti o rozloučení uvedeme, jakmile budou známy.

Její laskavá moudrost nás bude navždy provázet.

Rodina Jiřinčiných žáků a přátel.

PhDr. Jiřina Prekopová

Pevné objetí je nerozlučitelně spjato se jménem PhDr. Jiřiny Prekopové - české psycholožky žijící v Německu. Nejde jen o nový směr v psychoterapii, ale především se jedná - slovy J. Prekopové - o "životní formu, jejíž principem je láska".

"Nejdůležitější je, aby v rodinách proudila láska."

Pevné objetí pomáhá v situacích, kdy slova už nestačí. V takových chvílích  hovoří emoce a láska. Láska rodičů k dětem, dětí k rodičům a partnerská láska navzájem. Je to láska za všech okolností, za jakýchkoli podmínek - bezpodmínečná láska. Ta je tím nejcennějším, co si můžeme v rodině navzájem dát. Je základním stavebním kamenem našeho vztahu sama k sobě a k ostatním. Protože teprve tehdy, kdy jsem zakusil od svých nejbližších lásku za jakýchkoli podmínek, mohu mít rád sám sebe a sám sebe si vážit.